Mayské proroctví o konci světa – soudný Den ! – 20.

Stojíme tu v poslední den,
 - ti poslední z pokolení -
jež sní dávných věků svůj sen,
- v němž dnes dojde k probuzení. –

My, jež určila historie,
uzavřít epochu žití,
my, - kterým nyní hrana bije, -
my, - komuž již není zbytí. -

Sluch zahlušen bitím zvonů,
lid zbaven je práva veta,
útrpně zní zvuky tónů,
 - v hrůze zvěsti konce světa! –

Stojím s Máyem na návrší,
vůkol nás se půvab leskne,
a krása kraje - aniž tuší -
- po chvíli v pouhou čerň zeschne. -

„Jsem zde, - ctěný, moudrý Máyi, -
bychom vposled slovo dali,
když má být celý svět v háji,
 - tak jsme se ho teď dočkali!“ –

Máy vzhléd´ ku mně, - s jiskrou v oku:
„Ach vy lidští pozemšťané,
vy mít třeba tisíc roků,
- tak budete mysli slabé!“ -

„Cože pořád máte s koncem (?)
a hlásíte příchod smrti,
dokonce bijete zvoncem,
 - Máyové vás tak nenutí!“ - 

Máy vzhléd´ k zlaté slunce dráze,
a řek´: „Teď ti něco sdělím,
známe recept proti zkáze,
 - jak vyhnout se meči dějin.“ –

„Osud mívá dvě možnosti
jak uzel konce ukončiti,
buď rozvázat v trpělivosti
či mečem jej rozetíti.“

„Konec světa není koncem,
v němž by došlo k pádu času,
vesmír bude zvonit zvoncem,
- dobrým lidem v zlatém hlasu.“ -

„Neboj ty se lide dobrý,
- neboť čeká tě spasení, -
a ty kdos´ - nebyl člověk bodrý, -
- tak v žáru kosmu smažení!“ -

„Dobří přejdou na Orion,
a žít v hvězdném budou ráji ,
a zlé lidi potká zlý skon,
- tak rozhodli staří Máyi!“-

„Však tak - bude v jiném času,  -
- jenž znaj´Máyi, konce znalí, -
konec,  - zazněl jen v lidském hlasu -
 - ten ortel nevyřkli Máyi!“ –

„My jen kalendář dál nepsali,
- pro vás byl to konec světa,  -
- to lidé o zkáze  psali -
- z máyských úst nepadla ni věta!“ -

„A vy lidi sami jste si
 -  konec světa vybásnili -
vymýšleli různé běsy,
- a nás Máye pošpinili.“ -

„Čas konce - tu ještě není, -
nutno na něj déle čekat,
 - to datum má jiné znění -
netřeba se proto lekat.“

„Když ustal chod kalendáře,
- vznik´ prostor pro lidské báje -
to byl zlom na ději čáře,
 - a lid jej hlásal v širé kraje.“ -

„Ne však Máyi, leč vy lidi,
- hlásali jste konec světa, -
lidstvo rádo horor vidí,
 - zvlášť když k druhým přijde běda.“ -

„Všude konec, symbol kříže,
a nám kdos´ chtěl vzít Boha dar,
který vy lid, - od dob Ježíše, -
- hledáte pod názvem svatý grál“ –

„Teď zjevím tajemství světa,
vzhlédneš v svatého grálu tvář,
- svatý grál,- ta lidská meta,
věz,  to je - „Mayský kalendář!“-

Kdyby do mne hrom uhodil,
či kdyby i svět ohněm vzplál,
víc bych se byl nepodivil,
- že kalendář je svatý grál! -

„V svatém grálu je moc skryta,
a též všeho moudra znění,
- v něm je tajná šifra vryta -
a je předmět lidu snění.“

„Kdo má grál, tak ten má sílu,
 - záleží jak chce panovat, -
zda chce  grálem vládnout v míru,
 - nebo chce se zlem vabank hrát?“ -

„Ten kdo žezlo zla chce třímat,
ten mezi vámi světem chodí,
vaše hlavy chce jím stínat,
 - a proto zlo všude plodí.“ -

„Zbohatnout chce tento člověk,
- na smyšlené zkáze světa, -
šířil, že lidstva teď skončí věk,
- doufá, že velký zisk ho čeká.“ -

„Chtěl se proto grálu zmocnit,
by jeho prostřednictvím vlád´,
a chtěl tak zvěst zplnomocnit,
a prvého muže světa hrát.“

„Vymyslel zkázu o světě,
- a vložil ji do úst Máyům, -
leč neznal - tajný kód ve větě, -
napříč rozměru všem krajům.“

„Však neznal co skrývá schrána,
že jím hledaný svatý grál,
je darem od Boha Pána,
 - jež nám Máyům on sám dal!“ –

„Bůh nám jej dal do úschovy,
- však lid měl ke krádežím sklon, -
tak Pán nám dal domov nový
 - a přemístil nás v Orion.“ –

„Ze souhvězdí Orionu,
hledíme my v hvězdnou dál,
s požehnáním Boha k tomu,
 - by střežili jsme svatý grál!“ –

„Tak to bylo pozemšťane,
- a nás bavil ten váš zájem, -
který s námi vždy vyvstane,
 - proč že nastal s Máyi ámen?“ -

Márjá  panno, Ježíš zlatý,
z Nebes slyším bití zvonu,
Máyové a též grál svatý
 - nachází se v Orionu !!! –

Starý Máy se pak zahleděl,
do mé tváře udivené,
a já v žasu se dozvěděl,
že nebude tak zle, ne, né…

Takže tedy zlo člověka,
 - nikoli však věštba Máyů -
 - v lidech je zla plná řeka, -
a plno dalších černých tajů.

Máy pohlédl shovívavě
v mou udivenou tvář,
zmatek jsem měl z toho v hlavě,
 - však jasu žití zřel jsem tvář. -

„Víš ty lidský pozemšťane,
lid bude žít – to teď známo -
vezmi sobě knihy známé,
a přečti si, co tam psáno.“

„ Otevři si synu Bibli,
bys´ zvěděl záhadu děje,
v Bibli taj budoucna sídlí,
- tam vše v předstihu napsáno je!“ -

Otevírám Písmo svaté,
v touze zvědět osud světa,
mé smysly jsou šokem jaté,
hle, - zde je ona spásná věta. -

V Bibli stojí psána věta,
- že na počátku bylo slovo,  -
 ta věta je spása světa, 
můj ty Bože, to je ono!

Tak i zde to o slově je,
- jež jsme špatně přeložili -
život v Zemi v dál pospěje,
- a my zkázu tak přežili. -

Hledím na to a čtu znovu,
je to vlastně prostoduché,
ten taj je skryt ve slovu,
- jež je vlastně jednoduché! -

Neboť řeknem-li dvě slova,
- hodně - nebo třeba - mnoho, -
byť ve znění není shoda,
- mají významu jen jednoho. –

Ach ta právní gramatika,
- v níž slovíčko mění význam, -
- ta osudů se mnohdy týká, -
tak teď už se v ději vyznám!

A též jsem si uvědomil,
že v úvodu rozhovoru,
jsem Máyi dotaz položil,
zda-li dojde k světa bolu?

A doslovně jsem se zeptal:
- Zda svět bude v pravdě v háji, -
zda je čas - by konec nastal,-
zda to takhle myslí Máyi?“ 

Ústa Máye mně sdělily
- čímž  se děj zkázy převrací, -
že vinni jsou vlastně lidi,
- jež toužili po senzaci. -

„My o konci nemluvili,
 - my jsme vůbec nic neřekli, -
vy lidé jste vytvořili,
 - báj, že octnete se v pekli! –

„Víte milí pozemšťané,
- u vás totiž pojem - v háji, -
a v slovníku je to psané,
- v máyštině znamená - v ráji!“ -         

Oči se mně otvírají,
koukám na něj jako flinta,
smysly pravdu poznávají,
- tomu říkám máyská finta! -   

Vždyť vyřčená ona věta,
co podobné měla slovo,
měla být tím koncem světa
- avšak my žít budem nanovo! -

My když řeknem: „Je to v háji,“
- myslíme, že je to v hajzlu, -
ale Máyi, - myslí v ráji, -
a já jim to blbec zblajznu!

Máyský kalendář měl zdání,
že přichází konec světa,
však jiného mají znění
- máyská a pozemská věta –

Panebože, tak - né Máyi, -
- jen špatně přeložená věta -
dík níž  lid stvořil báji,
o nešťastném - konci světa!-

„Pane Máyi, to je švanda,
co slovíčko všechno zmůže,
- z konce světa je tak sranda -
a dál budou - kvésti růže!  -

Máyi slíbili tak lidu,
- že lid Země bude v háji, -
takže buďte lidé v klidu
- neb v ráji, mysleli ti Máyi! -

A až jednou konec přijde,
tak máme zde moudré Máye,
a lid – né, že –  v směr háje vyjde,
 - však do hvězdného půjde  - ráje. –

Ale jen ti vyvolení,
- ti kdož v počestnosti žili, -
a ti, co zlu byli oddaní,
- tak ty zničí hvězdné pily!

Tohle bylo varování,
- a teď svým činem každý řekne, -
zda v nebeském chce žít zdání,
 - a nebo chce skončit v pekle! -

A pro dobré lidi bude,
tak jak nám řekl starý Máy,
v Orionu místa všude,
 - v tom pravém hvězdném smyslu - ráj!-

Budou tam žít ve směsici,
na souhvězdí Orionu,
dobří lidé jako kdysi,
- se starými Máyi (v ráji) spolu. –

Toť dar pro lid tohto světa,
- s tím, že lidi máte kliku -
jehož hvězdná zněla věta,
 (v podání) -  J. Řezáče z Větrníku! –

P.F. 2013 přeje všem J.Ř z V.