A tak nám zas po roce zavítal Gastrojunior do Brna. Měl svoji rozpačitou ouverturu samotným vkročením do prostorů veletržního areálu, kdy člověk nevěděl, zda si nespletl termín pořádání Salimy s generálním úklidem pavilónových ploch, které zely prázdnotou a do okolí řvoucí temnota jejich prosklených ploch věrohodným způsobem imitovala pohřební náladu nad tím, že nám něco končí. No, ještě to není odpískané, ale pokud to takhle půjde dál, tak je zřejmě jen otázku času, kdy si Brno bude muset ze svého propagačního sloganu vymazat hrdé označení „Brno - hlavní město veletrhů.“

Vzpomínat na časy ještě ne příliš minulé, kdy pavilony praskaly ve švech na čele s centrální Zetkou (největší veletržní pavilon), která bývala našvihaná vším možným až po vrchlík své kopule, nemá dnes již žádný smysl.
Doba se změnila.
Vévodí jí ekonomický průšvih s katastrofálním státním deficitem,  v němž se tři hodiny po dvanácté začíná provádět restrukturalizace zadlužené ekonomiky (kdopak ji zadlužil páni demokraté? Toho by nebylo zapotřebí, kdyby se nevytvořila v tomto státě životní úroveň na dluh),  zvedající se pronájem výstavních ploch, vstupné v hodnotě 500,- Kč dozajista nepotřebuje komentáře a záklopku na hrnec veletržního vývoje dává zejména moderní výdobytek informační techniky, internet. Za provázky, a to v pozadí, tahá šedá a všemocná eminence, většinový akcionář Messe Düsseldorf, který jen potvrzuje přísloví o maceše a jejím nevlastním dítěti.
Praha cítící svoji šanci v úbytku sil zraněného mamuta   začíná kopat lapací jámu - - viz. motocyklová výstava v jednom dnu v Praze a v Brně -, takže není vyloučeno, že v krátkém budoucnu budeme moci o českých výstavištích hovořit jako o veletržních Lipanech.
No, ale k oné soutěži, tedy již po osmnácté v řadě za sebou. Co je lepší napsat? Že jsme viděli skoro totéž co před 18 léty nebo že soutěž je tak vyspělá, že si udržela vysoký standard po dlouhou dobu 18 roků? Vyberte si sami.
V každém případě je třeba předeslat, že Gastrojunior je velká šichta, umocněná letošním ročníkem v jeho specifickém vyústění v udílení republikového mistra kuchaře a cukráře. Dostala se k tomu sice jak slepý k houslím díky outovému bodyčeku od soutěže Bocuse d´ Or, která pohltila tradičního Kuchaře roku, a náhradu supluje právě Gastrojunior. Ale proč né? Uspořádat takovýto soutěžní proces s navýšením organizace jeho předkol, není samo sebou.
Ale o soutěžící  není nikdy nouze, jsou pokaždé  noví a navíc jejich přítomnost je na befel (pro mladší generaci, povel).
Učitelé jsou také rádi (ve školské feminizaci spíše rády), že vypadnou z ustálených prostor a mohou pokecat s kolegy odjinud a vidí jiné prostory než jsou stereotypní školská škamna. A večerní pobavení s návdavkem doušku nějakého vínečka zlepší náladu a určitě není k zahození.

Gastrojunior je naší největší akční juniorskou gastronomickou soutěží, ale začíná jí jaksi scházet náboj překvapivého výstřelu, který by více upoutal zájmovou hemisféru publika. Á propo, publika?! Jakého?
Finálový Gastrojunior v brněnském podání lze přirovnat ke spící princezně v osamělém pavilonu G2 v ústraní hlavního děje.
K němu se ovšem musí prosekat hrdinný princ, potažmo zájemce o soutěžní podívanou, který je donucen na Salimě za své úsilí odlehčit svoji peněženku o další stokorunu neboť vstupy do „silového“ tria (!) středně velkých pavilonů letošní Salimy (jistěže i MBK - INTECO - VINEX ) byly po zaplacení půltisícového vstupného - prozatím - zdarma,  na rozdíl od soutěžního Géčka.
Tedy běžného publika na Gastrojunioru tak bývá tím pádem méně než šafránu a soutěžní studenti po vykonání své povinnosti tak měli alespoň větší protor pro vzájemné kočkování.

V cukrářské soutěži spočívalo zadání v přípravě 4 porcí teplého moučníků „Nákyp v moderní úpravě„ v časovém limitu 45 minut. Nákyp musí obsahovat tepelně zpracovanou tajnou surovinu a byl součástí tříchodového restauračního menu pro mezinárodní klientelu.
Tajnou surovinu si soutěžící vylosuje 20 minut před zahájením soutěže. 
Soutěž sestávala ze tří tradičních gastronomických oborů kuchař, cukrář a číšník a letošní Gastrojunior díky několika soutěžícím ze Slovenska, Polska a Francie splnil pojem coby mezinárodní.

1 - Volfová Kateřina - SPV hotelu InterContinental Praha 1- 360
2 - Palíková Jana - SŠ spol. stravování Ostrava-Hrabuvka  - 349  
3 - Soukup Petr - SŠ hotelnictví a gastronomie HI Praha 6 - 340

 
         1. místo - Kateřina Volfová                                  2. místo - Jana Palíková
 
Všechny uvedené nepopuláry nejsou kritikou na pořadatele a organizátory Gastrojunioru, ale posvícením refrektoru pravdy našeho skutečného národního významu  v moderní monarchii s logem EU a ukázky toho, jak to dopadá, když český Honza, byť s dobrým srdcem, ale s naivní myslí, přijde ze své chalupy mezi pány na hrad. Ostatně už se o tom zmiňoval K.H. Borovský ve svém epigramu "Nechoď Vašku s pány na led" před více než 150 léty.

Nechoď, Vašku, s pány na led,
mnohý příklad známe,
že pán sklouzne a sedlák si
za něj nohu zláme.
K.H. Borovský
            
Na Havlíčkovu satiru  navazuje autor článku  Jiří Řezáč z Větrníku aktuální tóninou

A když už jsi jednou vkročil,                       A pak ta hra pány nutí,
- v domnění, že budeš pánem, -                 - dvířka zlaté klece sklapnout,  -
věz, žes do samého pekla vskočil,              poté není  jiné zbytí,
- kde se hloupým jen vaz láme. -                - nežli pro pány sil napnout. -

Zprvu tě tam přivítají                                  Přesně takto jsme my na tom,
slovem vlídným, číší vína,                            - po probuzení se z vidiny, -
židli k usednutí dají,                                     peníz sílu má jak atom
- a pak teprv přijde psina. -                        - a zanechává  ruiny. -

Napřed kousek, pak kus větší,                    Asi možná že tak nějak
i ti dají funkci malou,                                   dopadne to takto u nás,
ať tě to zprv trochu těší,                           nebude to asi jinak,
 - už hraješ hru rozehranou. –                   - než že jíst jen budem guláš. -

Kterou páni dobře znají,                              Ten nahradí českou krmi,
jak polapit don Kichota,                               jíž nazýváme svíčková,
jehož páni pouze mají,                                 no kdo umí, tak ten umí
- za pouhého idiota. -                                 - a tím je věc hotová. -

Když se chytá totiž ptáček,                          No a v střední budoucnosti
zapěje se píseň sladká,                                - a ta doba se již blíží, -
pak proud výmluv a vytáček                        přijdou k nám zas jiní hosti
- píseň lásky bývá krátká. -                         - a my jíst jen budem rýži!