Po uplynutí největšího religiózního svátku našich krajin a jeho dokumentace v předchozích vydáních, se opětovně vracíme do prostředí gastronomické soutěže GastroHradec, která napříč určitému poklesu soutěžích přinesla kvalitní exponáty vystavovaných uměleckých výtvorů.
Dnešní číslo bude věnováno fotografické dokumentaci produktů těch tvůrců, kteří pro tentokrát nedosáhli na stupně nejvyšší, ale jejich výtvarné tvorba si s určitostí zaslouží rovněž úhel pohledu naší pozornosti.

Dortový námět, asi nejpopulárnější postavičky z pohádkové říše fauny krtek, byl nejenom dobrým ztvárněním tématu, ale i zároveň velmi časově aktuálním. Krtčí duchovní otec, výtvarník Zdeněk Miler, slavil v měsíci únoru své 90. životní jubileum. Ale byl k mání ještě jeden důvod, kdy pohádkový námět z roku 1966 se tohoto roku proměnil v pozoruhodné reálno. Před necelým půlstoletím spatřil světlo světa pohádkový díl večerníčkového pořadu nazvaný Krtek a raketa.
A ejhle, to co bylo tenkrát dětskou fantazií se proměnilo ve skutečnost, kdy pohádkový krtek spočinul v opravdické raketě a to posledního raketoplánu Endeavour, a to díku kosmonautovi Andrew Feustelovi, jehož tchýně pochází ze Znojma. Její dcera, tedy kosmonautova manželka měla v oblibě právě tuto pohádku. Jmenovaný orbitální pilot už dříve vzal s sebou na vesmírný let českou literaturu, kterou byla sbírka básní Jana Nerudy, Písně kosmické. Tentokrát se nebude jednak o knižní výtisk, ale o textilní loutku u nás a zároveň i v mnoha dalších státech světa, populárního krtečka.
Proto bych dal cukrářské tvůrkyni, případě autoru nápadu tohoto soutěžního díla Žanetě Pospíšilové ze Střední odborné školy v Novém městě nad Metují za aktuálnost tématu palec nahoru.

To, že je cukrářský obor nesmírně náročný, je všeobecně známo. Že je i úzkoprofilový ve smyslu najití cukrářských výtvarníků se zájmem o soutěžní činnost, je patrné u všech týmů, kteří se potýkají  s možností vhodného cukráře vůbec najít. Tomuto odysseovskému bloudění nebyl ušetřen ani národní tým, který ke své stabilní duální sestavě Lukáš Skála a Pavlína Klopštofová, se rozhodl přiřadil ještě jednoho specialistu, který by disponoval tvůrčími parametry, jež by zapadaly do požadavku soutěžní tvorby na světové úrovni. Proto byli v místě konání 16. ročníku přítomni i čelní zástupci národního týmu, kteří měli optiku svého hledáčku zaměřenu na cukrářský objev, který by se stal ozubeným kolečkem velkého soukolí reprezentačního týmu.
K základnímu požadavku odpovídající výkonosti se v případě národní reprezentace přidávají i další nezbytné parametry, kterými jsou smysl pro kolektivní práci na té nejvyšší úrovni, vzdání se z valné většiny svého osobního či rodinného já a především tvrdá práce bez nároku na nějaký finanční zisk či popularitu na žebříčku slávy i ocenění.
A když jsme při letošním ročníku GastroHradce viděli personální účast v seniorské kategorii, bylo nabíledni, že hledání potřebného profilu cukráře s velkým Cé, s možností použitelnosti pro potřeby státní reprezentace, bylo obtížným hledáním, zřejmě obtížnějším než ona snaha v nalezení jehly v kupce sena.

16. ročník GastroHradce je minulostí. Jako mnohý podnik, tak i tento se v dnešní složité době potýká s mnoha problémy, ale jak již bylo zmíněno v předchozích dílech, kvalita výrobků navzdory všemu zůstala zachována. Pořadatelé sestávající z řad obětavců Východočeské pobočky AKC ČR, dělali, co bylo v jejich silách a mnohdy i více.
Za zmínku stojí ještě jedna maličkost v podobě návratu bývalého moderátora soutěže Zdeňka  Hladíka. V této souvisosti mohu prohlásit, že mu pauza nějakého roku nepřítomnosti určitě prospěla, protože s nabytými roky se u Zdeňka zřejmě vyvinul smysl pro více potřebné, méně potřebné a nepotřebné vůbec. Dokázal se povznést nad děj věci a jemnými doplňky  z povzdálí řekl v tomto případě více než plejádou nezměrného toku řeči. Byl to  přesně tolik potřebný vkus a smysl pro komentování soutěže tohoto typu, který se dostavuje  současně se znalostí života a jeho zákulisí. Dobrým tahem bylo zařazení i Moniky Burdové, á propo, jejiž vdavky jsou již na spadnutí, která roli spolukometátorky vyhlašovacího ceremoniálu zvládla na jedničku, k čemuž jí dopomohly její okaté půvaby i smysl pro dramatičnost a při této příležitosti nenásilný švih jasného a melodického hlasu.
16. roční GastroHradce byl prostě, jaký byl. Jistěže mohlo být lépe, ale rovněž v této souvislosti lze i říci, že mohlo být i hůře. Zaplať Pánbůh, že bylo jak bylo. Věřme, že v buducnu bude možná lépe.

- pokračování -