Národní tým kuchařů a cukrářů AKC ČR by měl mít za sebou již první singapurský střet, a  to ve studené kuchyni. Ovšem ve vzruchu souvislostí s chrlící islandskou sopkou, jejíž erupční činnost byla záminkou pro zastavení letového provozu nad celou Evropou, se trochu vytratil osud dalšího českého týmu, který měl obdobný cíl, jako naše kulinářské národní družstvo.
V odborných řadách název týmu Czech Lions, v překladu Čeští lvi, není neznámý.
Psal se rok 2006 a do nejvýznamnější pohárové soutěže světa v Luxemburku se vydalo české kuchařské kvarteto sestávající ze tří lvů Jiřího Krále, Mirka Husáka, Honzy Horkého a lvice Silvie Sulanské.
Jednalo se v té době o průzkumný odštěpek tehdejšího národního týmu, jenž jako celek šetřil síly a peníze na americké Chicago, a který se v této miniaturní sestavě vydal prosondovat připravenost soupeřů, kteří si v Luxemburku dali dostaveníčko v plném počtu a v těch nejsilnějších sestavách. Quattro Czech Lions si na svou lví hřívu zavěsilo čtyři stříbrné medaile za individuální disciplíny a jedno velké stříbrné ocenění za kolektivní výkon.
Po čtyřech letech se nám tento název objevuje na české kulinární scéně opět, a některé jména jsou taktéž přítomná.
Kapitána tohoto regionální týmu á la Česká republika Jiřího Krále, jsme se zeptali na důvod oprášení tohoto názvu a nalezení mnoha jmen, která se objevovala na soupisce národního týmu v jeho předchozí funkčnosti.
Z exkapitánských úst týmu národního, avšak kapitánských týmu Czech Lions, se nám dostává vysvětlení, že tento, ve své podstatě staronový, či nově vzkříšený kuchařský soutěžní celek vznikl při samostatném občanském sdružení  „ČESKOSLOVENSKÝ SVAZ KUCHAŘŮ“ a navazuje na tradici založenou  roku 1920, kdy za jeho vznikem je jeden z našich nejlepších šéfkuchařů a mecenášů  české gastronomie,  pan  Jaroslav Sapík.
„Konkurence to není“, dodává kapitán Czech Lions Jiří Král, jehož přítomnost se v národním týmu datuje od roku 1996 – 2008 jako člena, a v rozmezí let 2004 – 2008 na kapitánském postu, s doplněním, že všichni jsou členové AKC ČR, ale pro obor dělají ještě něco „trochu jinak“.
Čím vším a jakým způsobem se tento tým bude prezentovat, měl již ukázat jejich start na momentálně probíhajícím světovém poháru v Singapuru, ale i ostré drápy a zuby Českých lvů byly bezzubým prostředkem proti rozhodnutí Evropského střediska pro dohled nad letovým provozem, nazývající se Eurocontrol.
Podíváme-li se na jména týmového složení, je patrné, že Czech Lions budou opravdu umět v soutěžní džungli dobře vycenit tesáky, neboť v jeho řadách jsou mnohá jména, která do kroniky české soutěžní gastronomie vtiskla pečeť nejednoho kvalitního výsledku.
Jsou to, manažer Jan Michálek, působící v národním týmu od roku 2000 -08 a kapitán Jiří Král. Kuchařský šik vytváří  Vladislav Stuparič, Ladislav Douša, Pavel Mareš, Jaroslav Kozdělka, Martin Štangl a Lenka Sapíková. Cukrářské duo reprezentují Silvie Sulanská a Lukáš Pohl.
Název Czech Lions, prosadili zřejmě původní členové tohoto týmu a navíc má spojitost s heraldikou naší státnosti, kde je tento král zvířat zobrazen.
(Tak mně právě napadá, zda tento král zvířat v názvu týmu nebyl prosazen samotným Jiřím Králem, pro souznění symbolu s jeho příjmením(??).

Novodobí Lvi zvolili jako odrazový můstek své soutěžní činnosti právě jednu ze stěžejních soutěží světového poháru, Singapur. Na dotaz proč tomu tak bylo, připomíná kapitán Král historickou souvislost a na ní se vážící citovou vazbu těch členů, kteří zde již dříve soutěžili.  Kromě třech účastníků, zde byli již ti ostatní alespoň jednou, manažer a kapitán znají Singapur téměř už důvěrně z jejich trojího vystoupení.
„Je tam úžasná atmosféra, prostředí, podmínky a tak jsme tam prostě chtěli znovu soutěžit.
A samozřejmě si dokázat že něco umíme a na druhou stranu si přivézt plno nových nápadů. Většina z nás jsou šéfkuchaři a šéfcukráři, kteří mají svůj obor opravdu rádi. A pokud nám čas dovolí, zkoušíme, experimentujeme, věnujeme se přípravě a vymýšlení.  A je nutné naše výrobky konfrontovat.“
Těmito slovy zdůvodňuje kapitán Českých lvů, motivaci startu v Singapuru, který shodou okolností nese přezdívku Lví město, údajně podle spatřeného lva v džungli, který zvěstoval naději. Nevím, co bývalo kdysi, ale pokud mé současné znalosti fauny jsou přesné, tak v Asii je lev ke spatření tak maximálně v zoologické zahradě a setkali bychom se s ním spíše v Africe.
Ale nechť, kočka jako kočka.

Český regionální tým Czech Lions měl v úmyslu ztvárnit studenou tabuli v následujícím provedení:

2 plata z masa a drůbeže – jedna mísa z masa jatečného a druhá z drůbeže, na každé tři základní masové výrobky + tři doplňky a 2 omáčky
2 plata z ryb nebo mořských plodů – jedna mísa z masa jatečného a druhá z drůbeže, na každé tři základní masové výrobky + tři doplňky a 2 omáčky
6 druhů tapas /fingerfood po 20ti kusech – sofistikovaně připravené mini kousky elegantních chuťovek 2druhy zeleninové, 2 rybí a 2 masové
3 studené talířové předkrmy (tři druhy extra servírované na talířcích) jeden bezmasý, rybí a jeden masový včetně omáčky a malé přílohy …
1x studená polévka (mísa + malé šálky …sklo) v letních měsících či v tropech, úžasná a kreativní polévka
4 saláty v moderním stylu (velké mísy + misky či talířky) zalenina a tropické ovoce úžasně dochucené a naaranžované v kombinaci čerstvých ryb a darů moře …
3 moderní dezerty (v 20ti až 30ti kouscích extra servírované) cukrařina je umělecký obor a dezerty musí vyjadřovat nejenom chuť ale i harmonii … jednotlivé dezerty jsou lehké ovocné, těžší z čokolády, oříšků atd. připraveny tak aby ani na jednom talíři nebyly shodné suroviny
2 slavnostní, odlišné dorty + omáčky a krájený servis – to nejlepší na závěr, naši dva cukráři předvedou dokonalé dorty nejenom na pohled ale hlavně na chuť, ta je bodována dvojnásob
5 druhů čerstvě pečeného, ručně vyrobeného pečiva – pečivo ručně vyrobené, dle našich klasických receptů chleba z našeho „českého“ kvásku, pečivo bílé, tmavé, celozrnné ale i křehké ve formě preclíků

Czech Lions měli odlétat ve dvou skupinách, kdy jedna se měla přepravovat z Mnichova společností Emirates Airline a druhá z Ruzyně.
Sobotní odjezd mnichovské skupiny byl načasován na polední hodinu s perspektivou večerního letu z bavorské metropole, se záměrem soutěžního vystoupení ve čtvrteční den. I v tomto případě předcházely odjezdu černé zvěsti o možnosti zrušení letů, ale ve smyslu, že naděje umírá poslední, se část kuchařských „lvů“ přece jen přepravovala do Mnichova, kdy v místě již přítomný Milan Sahánek zvěstoval o špatném stavu věci. Otočit, neotočit, co kdyby přece jen? Takováto varianta úvah provázela jízdu části kulinární „lví smečky“, kdy rozum si byl jist, že je vše ztraceno, ale naděje velela v pokračování v jízdě. Nekompromisnost skutečnosti se potvrdila až v místě letištní haly, kde realita ukázala svou podobu v plném rozsahu.
A následovalo známé, co teď? Nic! Zmatenost zpráv blikala jak scintilující hvězdy a nikdo nebyl schopen v otázce budoucna letů říci vůbec nic.
Věda zainteresovaná v tomto směru, kdy měla možnost nám plebejcům ukázat výšinu svých vědomostí, musela před nenadálou skutečností kapitulovat a skrčit se do role krále, který byl v té chvíli nahý.
Czech Lions však nesložili rezignovaně ruce v klín a jednali. Prvním úkonem bylo navázání spojení se singapurskými pořadateli, s apelem na možnost posunutí jejich soutěžního dne na nejzazší mez, na pátek.
Asijští kolegové, dobře obeznámeni se vzniklou situací, našemu týmu vyhověli. Jenomže ani tato vstřícnost nebyla všespasitelná, protože zmatek byl pánem situace a ani nejpřijatelnější termín odletu českého regionálního týmu nebyl pro naprostý letištní a meteorologický chaos s přihlédnutím k náročnosti a předstartovním požadavkům přípravné nezbytnosti realizovatelný.
Ostré zuby a drápy Českých lvů tak byly bezzubým prostředkem proti rozhodnutí Evropského střediska pro dohled nad letovým provozem, nazývající se Eurocontrol  a ani jejich lví snaha jim nepomohla  vyprostit se z klece sopečného kráteru.
Čeští lvi tak sklapli své čelisti a se zataženými drápy ve snaze jejich prvního kulinárního boje museli vyvěsit bílou vlajku.

Obnovení Czech Lions, si tak budou muset na svůj první soutěžní start tedy počkat. Jejich chuť a vůle pro kulinářské měření sil je u každého člena značná a týmový záměr v počtu soutěžních vystoupení, je snaha být přítomni na nějaké větší soutěži alespoň jednou v roce. Peníze jsou vždy až na prvním místě, a pokud by se v tomto směru blýsklo na lepší časy, mohlo by to být snad i vícekrát a to tím způsobem, jak v úvodu pronesl týmový kapitán Jiří Král, udělat pro obor ještě něco „trochu jinak“.