Psán je příběh, jak určil Stvořitel,
jenž vytýčil směr lidských kročejí,
každému možnost dal, aby šel,
ve směru jeho šlépějí.
- však v mysli člověka vůli mu ponechal -

Leč lidé božího příkazu nectili,
po svém, přetvořit hodlali boží svět,
život sobě navzájem tížili,
a tak jednoho dne, je boží stihl hněv.
- i boží trpělivost jednou dojde -

A tehdá tak zrodil se Babylon,
a s ním i Sodoma a rovněž Gomora,
po světě hlučně zvonil hříchu zvon,
z muže byl barbar a z ženy barbara.
- tak hluboce již klesl svět -

Pak došlo k příběhu, že člověk zaslepen,
na kříž dokonce přibil i Ježíše,
v noc, sám sobě si dokonce pletl den,
a zapomněl, že Bůh jej stvořil ve víře,
- že člověk bude vděčen mu -

Však Bůh, jenž vše vidí, bývá i milostiv,
dal člověku opětně možnosti,
proto pro něho další on stvořil div,
v důkazu své boží milosti
- tak jak v Bibli stojí psáno -

Stalo se v zahradě, pod horou s olivy,
kde Ježíš rozmlouval se druhy svatými,
tam poslední Bible staly se divy,
když římští pochopi, přišli tam za nimi.
- zde končit počal život Ježíše -

Na čele jejich, Kristův kráčel druh,
Jidáš byl to, jenž zradil Ježíše,
toho muže na duši černý zdobil pruh,
a ten Krista už vidí klečeti u kříže.
- což se zakrátko i stane -

Známá je zrada za třicet stříbrných,
známá je rovněž, jeho smrt na stromě,
ví se o jeho posledních chvílích zlých,
však neví se o vůli Pánově!
-  komu je dopřáno, má vůli Páně znát! –

Nezemřel Jidáš, - teď člověče něco zvíš -,
Pán Bůh s ním záměr měl podivný,
a skrze něj pro lidstvo nový stvořil kříž,
když v záměru přikázal: „Jidáši obživni!“
- jen v mysli vyvolených, ta pravda známá je! –

A Bůh stejně tak, jak kdys stvořil svět,
slova stvoření v temnotě pronesl,
nyní v Jidáše svůj boží upřel hled,
a v zrádcův sluch hlas Boha se donesl.
- zde opět Bůh dobrou vůli projeví -

Ty šlechetný budeš, jak Ježíš býval sám,
však pouze do doby, než člověk se změní,
 pak tvému vzezření šlechetnost odnímám,
a podle zla člověka, tvůj obličej ve zlo se změní!
- tak krutá, ale spravedlivá kletba Boha je! -

A zlo z duše zrádcovské, Bůh dal mezi lid,
však tak, jak všemocnost hodná je Pána,
to zlo vložil do oněch stříbrných,
a ty skutků zla, dodnes jsou u lidí, veliká schrána.
- člověk, vždy ve zkratce myslí -

Však Bůh, jenž dobře lidské taje zná,                 
tak těm znak černé duše Jidáše,
prostřednictvím jeho posla též boží ruka dá,
co odmítnou lásku, jíž jim v dobrém odkáže.
- člověk si váží jen sám sebe -

Ještě však dříve, - před časem hory Golgotské, -
žil kdys malíř, nejlepší, co štětec v ruku vzal,
tomu Bůh dal tvořiti malby světecké,
a jej pro zkoušku lidí, k sobě si povolal.
- aniž by sdělil malíři záměru pravého –

A k němu pravil tak sám Bůh Pán:
„Malíři, tobě já velký úkol ukládám,
maluj obraz, jenž svatý je stejně jak můj chrám,
když zvládneš úkol, odměnu já tobě dám.“
- pro malíře to velká čest -

I chodil malíř dnem, nocí a přemýšlel,
jak velkou rolí pověřil jej sám světa Bůh,
hledal, co za námět by zvolil jen,
když v tom osvítil jej náhle svatý Duch!
 - náhoda tak přišla v pravou chvíli -

Spatřil muže jíti, tváře šlechetné,
z ní mluvila láska, dobro a víry boží vjem,
v očích hlubiny dobra zračily se bezedné,
tak šlechetný může být chrám Boha jen!
- v tomhle si je malíř jist -

I ptal se malíř muže, zda malovat jej smí,
neb od Boha, že úkol dobro ztvárnit má,
„Maluj,“ pravil muž, „však ne déle než se rozední,“
a ještě dodal,  - že malíře úkol zná! –
 - dech se v malíři zcela zastavil -

V mistru malby plamen v duši zahořel,
chtěl se ptát, jak muž ví, co zná pouze Bůh?
Avšak z hrdla nedostal v té chvíli ani sten,
a všude kol, tak zvláštně rozvlnil se vzduch.
- mnoho divu vznášelo se ve vzduchu -

Maloval malíř, v údivu předivném,
vždyť snad ne on, ale štětec sám maloval,
dokončil dílo v pocitu podivném,
krásu obrazu i sám muž schvaloval.
 - zřejmé je, že dílo se povedlo -

Nikdy tak ještě, malíř v svém životě,
nevystih námět, v tak věrném ztvárnění,
když maloval téma o lidské dobrotě,
obraz mu připadal, jak z jevu Vzkříšení.
 - však nějak divné vše bylo kol! -

Povstal muž, jenž byl námětem malby té,
a malíř řek: Muži zdá se, že ty mnohé víš,
pověz mi, jakéže je jméno tvé,
a muž odvětil: „Mé jméno je Ježíš!“
 - v údivu malíř zkameněl -

Byl to sám Mesiáš, budoucí spasitel,
jenž měl dát poznati vlastnosti lidí,
dobrých, zlých, všech duší skupitel,
jenž do lidských úmyslů předobře vidí.
- jméno to, již brzy bude znát celý svět -

Však nejenom poznati, ale i zprávu dát,
že nad námi záměr je boží,
a Ježíš přišel lidem dát pravdu znát,
že Bůh je Stvořitel, jenž náš svět tvoří.
- a někteří to tak ctili -

- pokračování -