�l�nek ze serveru Cukr��.cz (www.cukrar.cz) |
|
V�echna pr�va vyhrazena (c) 2001 V�trn�k, s.r.o. |
Josef Janoš - Perníkáøský mistr |
| Autor: J.P. Vìtrník Datum vyd�n�: 23.05.2001 URL: http://www.cukrar.cz/show.asp?id=13 |
| Perník vytváøí vìhlas Pardubic, a perníkáøská sláva tohoto východoèeského mìsta mùže svádìt k domnìnce, že perníkáøský specialista musí být rodilý Pardubièan, který zaèal vyrábìt perník již ve své kolébce. |
Perník vytváøí vìhlas Pardubic, a perníkáøská sláva tohoto východoèeského mìsta mùže svádìt k domnìnce, že perníkáøský specialista musí být rodilý Pardubièan, který zaèal vyrábìt perník již ve své kolébce. Ovšem, že to není podmínkou, dokazuje pøíbìh muže, který se k pardubickému perníku dostal vážnìji až v dospìlém vìku a navíc ve spojitosti souhrnu náhod. Vyprávìní bude o mistru perníkáøi, panu Josefu Janošovi z Pardubic. Jeho pùvod není avšak z "perníkáøské Mekky", nýbrž z Valašska, kde se pod špièatým høebenem Beskyd krèila osamìlá chaloupka, která kolemjdoucí upoutávala vùní peèeného cukroví. To paní Janošová, vyhlášená odbornice na sladké pochutiny, èastokrát pékávala chutné svatební dezerty, když si nìjaký mladý pár pøed oltáøem øekl své životní ano. Malý Janošovic Pepík, nejenže s dìtskou zvídavostí pozoroval maminèino poèínání, ale i pozdìji pøikládal ruku k dílu. Malebný kraj Moravskoslezských Beskyd vytváøel námìty pro bystré hochovo oko, které bylo vybaveno výtvarným pozorovacím nadáním, a kdejaká zákruta, pøevýšení, nebo barevý odstín se v Josefovì pohledu slaïoval do výtvarného celku. Námìty a jejich doprovodný duch se následnì pøetváøel do jeho maleb a promítl se i do cukráøských výtvorù, kterých v roli pomocníka své maminky byl spoluautorem. V blízkosti bydlištì mladého výtvarníka se nacházely sklárny. Skláøské výrobky jsou obèas zdobeny výtvarnými námìty a tak nebylo daleko od vìci, že doporuèení znalcù Josefových kreseb, smìøovalo do prostor tohoto podniku, kde takovýto umìlci bývali bráni všemi deseti. Leè fabrické prostøedí se svojí svéráznou kulisou výrobních procesù, vyvolávalo v chlapci navyklému romantickému životu v osamìlé podhorské chaloupce, trochu svíravý pocit. Vynoøila se tudíž otázka, kudy tedy kam ? Spojitost výtvarného talentu a cukráøského umìní bývá v pøímé souvislosti, a u mladého Janoše se dostávalo obojího ve vrchovaté míøe. Nakonec se uèednický adept dostává do kromìøížské cukrárny a Pepíkovým zadostiuèinìním bylo to, že se zde vyrábìl i perník, jehož výrobu již èásteènì ovládal z rodného domu. Dìjiny jsou tvoøeny mnohdy drobnými náhodami a stejný princip zapùsobil následnì i u tovaryše Janoše. Kluci jeho vìku potøebují na rùzné pánské jízdy mít vhodného komplice, a tím byl Josefùv kamarád v Tøebíèi, který se vìnoval opravám motocyklù. A ten jednoho dne poslal Pepu pro náhradní díly do Pardubic. Pøi hledání skladu se souèástkami se Josefùv zrak zahledìl do jedné cukrárny a protože v pováleèné dobì se mnohdy tøela bída s nouzí a penìz bylo jako šafránu, byl rázem rozhodnut. Místo dostal okamžitì. Každý výtvarník má svùj styl, a ten je peèetí jeho umìlecké duše, která chce ve svém projevu vždycky zùstat svoje. Bezprostøednì po obléknutí se do cukráøské zástìry, dostává nový zamìstnanec pokyn k dokonèení dvou rozdìlaných dortù. A dokonèit je v tomto stavu, by bylo pro Pepíka Janoše rozlomením oné zmínìné umìlecké peèetì. Pøíkaz pøijímá pod podmínkou stažení naèaté dekorace a její dokonèení dle své pøedstavy. Výsledek byl takový, že od té doby zdobil dorty pouze Pepa. Tato cukrárna patøila panu Langrovi a pùvodnì se zabývala perníkáøskými výrobky, ale chod dìje ji posléze vehnal do výroby mìkké cukraøiny a perník se vyrábìl pouze pøi mimoøádných pøíležitostech. Tou byl jedenkráte filmový festival, kde bylo zapotøebí pro jednoho francouzského prominenta støíbrného plátna pøipravit reprezentaèní dar v podobì perníkového srdce. Volba padla na Langrovu cukrárnu, ale majitel pod nároèností požadavku chtìl zakázku odmítnout. Nakonec pod nátlakem pøemlouvání svolil, ale provedení práce svìøil Jožkovi. A ten do tvorby perníkového srdce vložil také srdce, to svoje výtvarnické. Výsledný dojem zakázky byl takový, že pan šéf, muž veskrze objektivní a navíc v pokroèilém vìku, již nikdy žádný perníkový námìt nevytváøel. Tento prostor byl od té doby vyhražen pouze Josefu Janošovi. V roce 1958 pøichází požadavek z Ústøedního svazu družstev na zakázkovou výrobu reprezentaèního cukráøského výrobku pøi pøíležitosti výstavy v Bruselu, kde se tehdejší socialistické Èeskoslovensko hodlalo prezentovat domácími symboly, a jedním z nich mìl být i pardubický perník. Povìøení obdržel mistr Janoš, jenž dostává takovou dùvìru, že je mu svìøen i námìt provedení, pod zadáním "mírová tématika". Ten se rozhoduje do tohoto díla zaèlenit vìtšinu prvkù cukráøského umìní, jako jsou peèení, støíkání, modelování a dekorace. Rozmìr exponátu v podobì 105 cm je úctyhodný, a peèení takto velikého perníku pøináší svízel v podobì puchýøování povrchu. V 15 hodin se šéf, ve znárodnìné firmì již na úrovni øadového pracovníka, s Josefem pokoušeli vznik puchýøù odstranit. Na pøelomu nového dne byl výsledek stále stejný. Starý šéf nadlidský úkol vzdává a mladý perníkáø bojuje dál. Zkouší nové postupy, pøedtím ještì neodzkoušené. Ve tøi hodiny ráno opìtovnì vytahuje perníkové srdce z pece, a to je hladké jako zrcadlo. Bruselští diváci s obdivem hledí na obrovské srdce s aktem ženy, dárkyní života. Pod ní je znázornìna rodina, a výjev je dekorován èervenými rùžemi, symbolizující poezii života, lásku a mír. Zvýšený zájem projevuje i belgická královna. Perníkáøovy kroky se protnou se šlépìjemi jedné dívky, svižné jako blesk, samá jiskra a oheò - do dneška - a byla ruka v rukávì. V kolébce se postupnì vystøídaly "produkty" tohoto svazku, starší syn Josef a o dva roky mladší Pavel. Dnešní a døívìjší doba má v cukraøinì jedno spoleèné. Tím je nevelká vzdálenost mezi investicí a ziskem, z èehož vyplývá i finanèní ohodnocení v této branži. A právì napøíè tomu, že pan Janoš se postupem doby propracoval na místo cukráøského vedoucího a dokázal i do socialistického systému vnést progresivní ekonomické prvky, vìší tento obor na høebík. V té dobì oslavil své ètyøicátiny. Klubíèko èasu pravidelným tempem odmotávalo pøízi doby, a tvorba perníkáøského mistra dopsala sta� jedné epochy jeho života. Mezitím se naskýtá možnost stavby rodinného domu a tato záležitost se bez penìz neobejde. Janošovi pøecházejí na hospodu v Horní Rovni, a posléze jezdí s pojízdnou prodejnou. Ale jako z udìlání se pan Janoš infikuje bacilem, zpùsobující zánìt mozkových blan. Léèba ho na urèitou dobu vyøazuje z pracovního procesu. Stará láska nerezaví a perníkáøský mistr se nalézá opìt v cukrárnì na pardubickém nádraží. Avšak nádražní hluk v podobì hømotu vlakù a hlasitého hlášení, nepùsobí pøíznivì na èerstvì vyléèenou nemoc a organismus volá po èerstvém vzduchu a pravidelném pohybu. Úmìrnì tomu volí pan Janoš své další pracovní pùsobení a køivka zdravotního stavu znázoròuje vzestupnou tendenci. S umìleckou tvorbou je pan Janoš pøesto spojen, i když jen tenounkým poutem, v podobì pøíležitostných zakázek v psaní písma, kdy je na Národním výboøe Janošùv ozdobný rukopis využíván k vyplòování rùzných diplomù, uznání apod. V roce 1987 odchází do dùchodu, a v této dobì se poèaly lámat dìjiny Evropy. V "maguèim sovìtskom sajuze" se hlinìnému obrovi poèínají chvìt nohy a tato vibrace je slyšitelná i v té nejzápadnìjší výspì jeho impéria. To se prozatím projevuje tím, že i v zemi do mrtì zlikvidovaného podnikání zaèíná nabývat možnost "mikrosoukromnièení", které opatrnì vystrkuje rùžky jako hlemýžï z ulity. Janošovi si na MNV vyžádají povolení, obloží jednu místnost bílým umakartem, a mistr Janoš se stává naplnìním poøekadla :"co se v mládí nauèíš, ve stáøí jako když najdeš", a po letech osobitá tvorba perníku spatøuje opìt svìtlo svìta. Prodejna v té dobì u Janošù nebyla, a odbytištìm se stávají prostory pøíležitostných akcí typu Velká pardubická, Zlatá pøilba apod. Kvalita a rukopis umìleckoperníkáøského díla je pøedmostím úspìchu vlastní cukrárny, která v novém režimu poène nabírat na obrátkách. Zprvu se v její nabídce nalézají klasické cukráøské výrobky, ale perník je v Pardubicích pevným gruntem, a u Janošù obzláš�. Zakázky Magistrátu mìsta Pardubice jsou nejen uznáním, ale i více než reklamou. Je možné vyjmenovávat motivy pozoruhodností mìsta jako jsou: Zelená brána, Klíè od mìsta, Mìstský znak a další. Takováto díla se dostanou pøed zrak široké masy lidí a bezprostøednì nato se Janošova cukrárna ocitá v jejich hledáèku. Janošùv perník se stává kukaèèím mládìtem v jejich cukrárnì, ze které vytlaèí výrobu mìkké cukraøiny, a vznikne tak široký prostor pro perníkáøský ráj. Perník se vyznaèuje trojitým kouzlem, kterým je osobitá chu�, tvar a zdobení. V perníku je symbolika lásky. Pøedehra aktu je tvoøena pohledem, následná fáze patøí polaskání se s krásou tvarù a jejich zvláštností, a vrchol slasti spoèívá v jeho ochutnání... Perník nelze vždy péct podle šablony. I pøi dodržení pøedepsané receptury se nìkdy stává samorostem. Jeho snaha utíkat do stahování, rozpékání se apod., se u perníkové hmoty nìkdy projeví. A právì zde záleží na perníkáøovì umu, jak si s jeho utváøením dokáže poradit. Perník je možno upéci jako placku nebo mùže být bombírovaný jako nadýchaná buchtièka. Lze jej vyrobit tak, že jím za pár dní mùžeme zatloukat høebíky nebo tak, že i po pùl roce pøi jemném zmáèknutí v nìm vytvoøíme dùlek. Problém tvorby perníku a zároveò dokladem umu perníkáøe, je tvorba velkého výrobku. A� již v peèícím èi dekorativním procesu. Kvalitní perníkaøina se netvoøí ani tak rozumem, jako srdcem. Možná že právì proto - pomineme-li srdce jako symbol lásky - se tento tvar u perníkù tolik objevuje. Cukrárna U Janošù, ve které již šéfuje následník Pavel, se nalézá v jedné z boèních ulièek na okraji mìsta. Je to skoro až nejménì vhodná poloha pro zøízení obchodu. A pøesto se u Janošù dveøe skoro netrhnou. Poznávací znaèky aut mívají i jiné oznaèení než pøísluší pardubickým obyvatelùm èi východoèeské oblasti. Za precizností provedení mající rovnováhu ve zpracování, chuti a dekorací, která spoèívá v osobité fantazii námìtu a kresby, jdoucí ruku v ruce s vyvážeností barev, se vyplatí zajet si o nìjaký kilometr navíc. Tak alespoò hovoøí ti, kteøí Janošovým perníkem chtìjí nìkoho obdarovat jak doma, tak i v zahranièí. Tvorba z perníkáøské umìlecké dílny mistra Janoše byla na Olympiádì vánoèního cukroví a perníkù v Brnì, ocenìna ve své kategorii prvním místem. Zároveò pøi této pøíležitosti bylo Spoleèenstvem cukráøù Èeské republiky panu Josefu |
Vytisknuto dne 11.10.2026 ze serveru |