V dnešním vstupu se podíváme na výrobky těch, kteří skončili na 14. ročníku Gastrohradce 2009 na 3. místech. Ne vždy se podaří podchytit všechny výrobky objektivem fotoaparátu, protože  ve skrumáži výstavního dění a  v objemné množině vystavovaných exponátů lze ne vždy  podchytit identifikační cedulku a výrobky s ní spojené, která v době pořizování snímku je z pohledu reportéra inkognito a jejím protřednictvím později identifikovat správný výrobek.
Proto v případě chybějící fotografie posouváme pořadí o výrobky, které se umístily níže než první tři nejúspěšnější účastníci.
Ale nejenom nelehko bývá u reportážního záznamu, ale i v řadách hodnotitelů, kteří musí během krátké doby ohodnotit své kategorie z celkového počtu prakticky 200 soutěžních účastníků. Být hodnotitelem vrcholové gastronomie znamená zdolat vrcholy kulinářsko soutěžních výšin a to jak v teoretické tak i praktické rovině. Většinu z nich zdobí mnohá ocenění získaná díky jejich oborovému umu, který byl dlouho kalen ve výhni nepřeberných poznatků, které kuchařský či cukrářský obor přináší. Zbývá ještě dlužno dodat, že do hry vstupuje další z velmi výrazných činitelů a zároveň atraktivní ozdoba soutěžních pódií, kterou je ve velké popularitě se rpzmáhající dekór z ovoce a zeleniny carving. Komisaři jsou všemocnými osobami, o jejichž výrocích se někdy polemizuje, ba i zatracuje, ale veškeré  námitky a pochybnosti mají hodnotu házení hrachu na zeď, neboť jejich ortely jsou platné bez možnosti odvolání. Mám možnost být ve velmi těsném kontaktu z většinou z nich. Určitě nebudu tvrdit, že bych dal za všechny jejich rozhodnutí ruku do ohně, kdy tento výrok má dvě podoby. Tou prvou je základní fakt, kterým je lidský činitel, na který se váže známý výrok o tisíci lidech a stejném počtu chutí. Tou druhou je přiznání si pravdu sám sobě, v případě nutkání o některém hodnocení pochybovat, kdy jsem schopen si položit otázku, zda-li já sám o hodnocená věci vím více než pětice fundovaných lidí?
A takovéto uvědomění si sama sebe včetně svých schopností bývá námětem o vlastním poznání. A ten kdo dokáže vidět sama sebe jaký je, takový člověk pak pod tíhou takovýchto poznatků, bývá tím nejmírnějším soudcem.
Hradec má ještě navíc jedno specifikum, spočívající v přítomnosti ještě jedná  vlivné osoby, řekněme generálního porotce, bdícím nad korektním hodnocením výkoných komisařů. Čili objektivita hodnotitelských výroků je zajištěna v mnoha etapách a mohu na podkladě vlastních poznatků s klidným svědomím prohlásit, že výsledek bývá podepřen hodnotitelskou objektivitou.

  
3. místo kategorie C/3 - Lucie Benešová, VOŠ, SOŠ, a SOU Bzenec

3. místo kategorii C/J1  - Lenka Bazlerová, HŠ Mariánské Lázně

3. místo kategorie U/1 - Pavlína Klopštofová, SŠ ŘaS Děčín

 Helenka Urbanová – Hradecká Nastěnka

GastroHradec mívá téměř nekonečný vyhlašovací ceremoniál určený závěrečné tečce naší největší gastronomické soutěže. Kategorií bývá mnoho a každá mívá nakupenu vrstvu diplomů a medailí všech barev. Kromě oborového rozdělení dochází i k vyhlášení mistra republiky v kuchařské a cukrářské skupině u starších soutěžících, kteří bývají prohlášeni za mistry republiky. Není to ale ještě vše. Tito nejlepší z nejlepších obdrží navíc pohár Rudolfa Přibyla, který předává, a vůbec se nerozpakuji uvedeného příměru, dívčí andílek. Milá drobnější dívenka, s upřímným výrazem v obličeji a hlasem zvěstující dobro v její duši. Kdybych ji chtěl vjemu čtenáře přiblížit ještě věrohodněji, přirovnal bych ji k filmové Nastěnce v ruské pohádce o Mrazíkovi. Vídáváme ji pokaždé a víme o ní pouze jediné, že je vnučkou toho, kdo udílí své jméno absolutním velikánům každého ročníku GastroHradce.
Dívčino jméno prozradí mnohé. Jedná se o Helenu Urbanovou, členku rodinného klanu organizační skupiny soutěže, který je kromě matky, rovněž Heleny, a její dcery, prakticky neviditelný a je článkem řetězové soustavy nosné síly soutěžního programu. Ten je pro publikum inkognito a bývá vnímán pouze v případě, když spoj tohoto článku z nějaké příčiny povolí. Je ale potřeba říci, že k takovému povolení dochází méněkrát než bývá sněhu o Vánocích v posledních létech, a i když někdy výjimečně k takové situaci dojde, mívá tato skupina  okamžité řešení ke zjednání nápravy.
Helena je první a poslední či alfou a omegou rodu Urbánků v zobrazení poměru děda a vnučky.
Malá Helenka, myšleno ve vztahu k velké matce, si dědu kuchaře ještě pamatuje. Praotec sice již zemřel, ale jeho duch je stále přítomný v Helenčině mysli, kdy jej měla možnost vídat do svých 8 roků. Setkává se s ním pokaždé na velkém shromáždění lidí při vyhlašovacím ceremoniálu každého ročníku kulinářské soutěže a děda v těchto chvílích získává v její představě na velikosti v pravdě až nadpozemské.
Upřímně řečeno, představoval jsem si Helenčino životní zaměření v oboru poskytujícím určitý druh charity či jiným způsobem pomoc bližnímu v podobě zdravotní či dokonce řádové sestry s možným vyústěním třeba až do výšin Matky Terezy. Skutečnost je ale více než  prozaická. Helena je totiž studentkou architektury na pražské ČVUT s pobytem na vysokoškolské koleji. Inu, světe div se, u žen je nutno prostě počítat se vším!
Počátek všeho byl u Heleny ve vztahu k výtvarnému projevu, který si zdokonalovala v Základní umělecké škole. Odtud vedla myšlenka o budoucím působení k nějakému uměleckému oboru. Avšak ouha! Zúženým trychtýřem možnosti uplatnění se podaří projít málokomu a tak se Helenin zájem obrátil ve směru rovněž uměleckém, avšak majícím více praktické zaměření, které architektura  ve své podstatě bytí přináší.
Jaký byl děda Rudolf z pohledu své vnučky? Zrak malé dívenky až do současna v něm spatřoval a stále vnímá dědu jako autoritu. Byl vlídný a tolerantní, ale toto pozitivum mělo své hranice až do udělání „průseru“, jak mně sděluje Helenka. Jak kouzelně zní toto byť tvrdé, ale výstižné slovo  z úst andělského stvoření!
Předek druhé generace z Helenina pohledu, působil v roli šéfkuchaře v hradeckém hotelu Alexandria. Bohužel věk vymezený jeho životu měl omezenou časovou hodnotu necelých 61 roků.
Zmíněný rodinný klan Urbánků, čítající matku, otce, dva syny a dceru,  třímá v rukou v souvislosti s GastroHradcem mnohé  a působí ve zjednodušeném vyjádření jako jistič v elektrorozvodné síti. Pokud vlivy soutěžního prostředí nevytvoří tlak organizačního nadproudu, divák vnímá soutěžní chod jako normální, aniž by si uvědomoval jaké zatížení onen jistič musí unést.
Jakmile průtok organizační energie přesáhne únosnou normu, hned všichni vědí kdo je za vzniklou situaci zodpovědný. Tento neúměrný poměr přínosu kladu a záporu je i zde přítomný a Urbánkovi by mohli o jeho vlivu dlouze vypravovat.
Helenino zařazení v organizačním chodu soutěže spočívá v administrativní agendě, sestávající z práce s přihláškami, registrací a informačních zdrojích.
Helena má i vytříbeného sportovního ducha uplatňujícího se v závodním provozování badmintonu v sportovní jednotě TJ Montas Hradec Králové.
Heleninou touhu je získávání poznatků prostřednictvím zahraničních cest, které nabízí širokou škálu pohledů na různé  směry disignového ztvárnění budov z pohledu doby i účelu. Původní zaměření pohledu mladé dívky bylo směřováno do oblasti více viditelné, které skýtá exteriér staveb. Ale když se jí postupem času začalo čím dál více odvíjet klubko poznatků architektonického zákulisí, začíná u ní převažovat zájem o interiér příbytků, který se rovnoměrnou vahou váže i na zahradní projekty. To by mohl být zatím z pohledu vysokoškolské prvačky směr, kterým by se upíral zájem, věřme,  budoucí architektky, kdy v této oborové specializaci by hodlala nalézt své životní uplatnění.
Helena studuje tohoto času v Praze. Napříč magičnosti a legendám spojených s tímto historickým městem, hodlá se po ukončení studia vrátit do rodného Hradce Králové, který je spojen s její vnímavou a citlivou duší, kdy v tomhle městě se nejenom narodila, ale udělala první krůčky, a to nejenom ty pohybové, ale i ty poznávací v nepřeberném rozměru života. Helena, oč křehčí dívka, o to pevnější kořen její duše je spjat s tímto městem na soutoku Labe a Orlice. A má zde přímo doma jednu velmi výraznou skutečnost, která možná, byť třeba podvědomě, ovlivnila její způsob vnímání a rozhodla o studijním oboru a zřejmě i o budoucím povolání. Hradec Králové je nazýván salónem republiky pro svoji rozmanitou architektonickou podobu mající vazbu ve starobylých katedrálách a současnou mluvou moderního slohu.
Jak již v úvodu zaznělo, Helenka je ztělesněním dobra, a měřeno pohledem současného světa, až skoro pohádkovým. Stejně tak její vztah k životu se hodně blíží k oné pohádkové Nastěnce. A ta byla pro své dobro odsouzena do ledové podoby. Mám tak trochu obavy, aby Helenčino dobro nebylo, podle podivných zákonů tohoto světa, nějakým způsobem potrestáno, jenom proto, že je dobrem. Ale pokud by se tak v nějaké podobě stalo, chci věřit, že třetí sudička ji v kolébce přisoudila prince, který jí ze zakletí životní reality vysvobodí. A k tomu jí držím já, jako určitě i všichni ti, kteří ji osobně znají, všechny palce.