fiogf49gjkf0d
V dob kdy Je na ki spoinul
s nm i loti dva, vedle nj pykali,
jednomu z nich syn Bo pokynul,
by oni spolu po smrti, v Nebe se vydali.
Kdy duch tlo smrteln navdy u opustil,
a spl v pohybu a v nebeskou v,
tak jet jedenkrt Krist mue oslovil:
Nyn te mimo svt, tajemstv zv.
To neme nikdy ten, kdo v svt ije,
vidti skrze zrak, ba ani chpati,
a kdy it zvon naposled bije,
a jeho duch a pone v Nebesa stoupati.
I stalo se, jak pravil tak Bo syn,
- v chrm Nebes vznes se i hchu duch -
by v Bom nadhledu zprotn byl hch vin,
- kdys v svt zkaenm, dch te Nebes vzduch -.
A opt se setkali dva mui ze ke,
nyn ji zbaveni smrtelnch bol ran,
a vjem minulch z pozemsk pote,
j na ki vnmali v bolesti ost hran.
Prost viny mu, kter dv v hchu il,
v Nebes prosted, v Kristv zrak hled,
jen v chvli posledn, na ki sv viny vdom byl,
jeho smysly, svta tajemstv prv te zvd.
Tak pravdou peci jen, nyn tak ono jest,
je obsan Jei, v tvch slovech byla,
nejen slib, nbr vak Boha zvst,
pes k ve skutek, se nyn zmnila.
Poklekl hchu mu, nyn ji prost viny,
obliej hovoil vrazem promny,
ivota svho zhodnotil djiny,
a z in nekalch odznly ozvny.
Povz mi Jei, Bo ty synu,
jak mohl tys, z nevdku lidskho
povznst se svm citem nad jeho vinu
a kem vykoupit lidu tak hnho?
Pohledem pevnm upel Je zrak,
- v nm hnk kdys rozpoznal vyzvn:
V mui, mezi lidmi je to tak,
a tmi slovy poal Pn, pravdy dj poznn.
lovk je mysli t, e je tu pro sebe,
by il a v sv radosti proil den,
le opomnl, e nad nm jet je Nebe,
a e jeho ivot, v peludu jen je pouh sen.
Vak nen v lovku, - tohoto svta sted
jen jeho je soust v okraji vzdlenm,
a v zraku lovka zasten mu bv hled,
a svt jm vnmn, je v nhledu zmmenm.
Zmmen v tom, e rozumem ped snad zve,
le v tom jeho prvn a posledn pednost je,
a dl naprost vtina v prost sv ve
mysl svou no do ern zvje.
lovk tak lovka, vnm jen z odstupu,
nechce znt bolesti a ti blinho,
pote kup v pedlouhm zstupu
a krom sebe, znt nechce nic jinho.
Lid jen prachem jsou a v ten se t promn,
- le v drahokam mnoz se pasuj, -
vak soud posledn nzor jim pozmn
vem tm, kte te v omylu hoduj.
lovk lovku mnohdy rd inv
co nechce, by mu inili ostatn,
tm v truhlu svch poin pispv
a tuto pravdu mlokdo z lid v.
Nezn tak lovk it sv podstaty,
nechce znt, e nco je nahoe,
mravnost, est a t ctnost mu byly odaty,
nedoel na to, e nutno t v pokoe.
Nebo pokud on na pohled nco zn,
nezn to pouze jen o svoj vli,
nev, e od Boha tuto schopnost m,
je darem svenm byla mu shry.
A kdy on marnivm v tom daru stane se,
pak pozbude tstny dv bo pzn,
pak pod nm vtev schopnost ohne se
a due odejde do pekel tsn.
Naslouch slovm mu, jen v ki s Kristem byl,
kter v rozluce s ivotem uznal sv chyby,
jemu se nyn osud v pzni piklonil
a ped Kristem velk slib slb.
Peje vrtit se zpt dol na zemi
a bt apotol boho posln
a pozvedat padl z hlubin pzem
a pravit jim o ve vyznn.
By ti, co nevd, v slepot prohldli,
a v du ivota po cest kreli,
aby zrak poklesl v Nebesa pozvedli
a v ece estnosti sv smysly smeli.
A tak od tch dob chod zde onen mu,
kter zaujme postojem nadhledu,
ten, kter dar dobra d, kde jin vbodne n,
a ostatn pev v pmosti pohledu.
Je zde ten, jen n vzor, mon i idel,
je to on, ped nm my smekme,
ten, kdo naich pedstav bv krl,
- neb toume po tom, co sami nemme -.
Vak nebyl by zde onen vrozvst,
kdyby nebyl vli v chvli smrti prokzal,
kter pibit na ki prozel v est,
a jeho v odmnu Je za druha v Nebe vzal.