Italský cukrářský dorost

Tak co k tomu přátelé dlužno říci? Oko jihne, dech se tají nad tím, co vše je možné v cukrářském ztvárnění zpodobit. Marná sláva, monument pnoucí se do skvostné výšiny je při zdařilém provedení vzor příkladné elegance. Asi něco na způsob  vznešené dámy, jejíž půvab se tyčí do výše nad 170 cm, a jež je přioděna ve skvostné slavnostní róbě. Ne nadarmo stavěli Babylóňané do výše svoji věž ve snaze se dotknout slávy nebe. To co přečnívá, bývá vždy ve středu zájmu a platívávalo to kdysi, platí dnes a platit bude i ve dnech pozdějších.
Vědomi si této podvědomé lidské uznalosti tohoto druhu hodnot, tvořili tak v tomto smyslu i italští pasticciéři. Tyto obrázky je možné si kliknutím zvětšit, ale i přes možnosti dnešní digitální techniky se nedosáhne takového vjemu, který se naskýtal těm, kteří měli možnost prostřednictvím vlastního zraku a bezprostředního vjemu vychutnat z plastického pohledu kouzlo profese sladkých půvabů.
Vedou se mnohé diskuze nad tím jak stanovit trendy cukrářských soutěží, do jaké výše by se měly pnout karamelové či čokoládové monumenty. Já osobně si myslím, že všechny tyto úvahy již dávno zhodnotil čas, který ve svém pravidelném chodu prověřil na stovkách soutěží trend, jenž je lidskému vnímání nejpřijatelnější. Tento trend neopomněli ani italští cukrářsští výtvarníci v domácím prostředí největší světové cukrářské výstavy. A vkus italského publika, jež má výtvarný kumšt zakódován ve svých genech, jejich počin kvitovalo s obdivem.

Uvedené obrázky jsou soutěžní prací italského cukrářského dorostu. Netřeba zřejmě dodávat, že
v zemi mající na mapě Evropy tvar boty není potřeba se o budoucnost tohoto uměleckého řemesla obávat. Vezmeme-li v potaz, že poměr žáků cukrářských škol a jejich uplatnění v praxi balancuje kolem 50 procent, je to výsledek za kterým notně zaostáváme. U nás tento poměr, alespoň podle průzkumu tohoto portálu je mezi 3-5 procenty! A to je více než na pováženou.
Ona již jen samotná skutečnost, že na SIGEPu bylo pod jednou střechou pořádáno 6 cukrářských soutěží je sama o sobě vypovídající. Na druhé straně je ovšem pravdou celkový pohled na italský způsob života amjící proti našemu jistou bohémnost,  odlišný způsob kulturní realizaci a zéjména velmi důležitý fakt, že Itálie v umělecké oblasi vždy hrála jedny z nejvyšších tónů v partituře evropského kulturního dění. A to se stalo již zažitou tradicí vázající se z generace na generaci, kdy se tak dostává k uplatnění rčení o zvyku a železné košili.

Cukrářská kvalita má na SIGEPu vždy absolní prioritu. Návštěvník zhýčkaný obchodními nabídkami všeho směru, ale hodlá v dnešní době dostat za své peníze i něco navíc. Tento aspekt zákaznického požadavku měli na vědomí pořadatelé největší výstavy světa cukrářského oboru a připravili svým návštěvníkům doprovodný program sestávající z vířivé podívané hudebníků a tanečníků z exotických zemí. Instrumentální skupiny měly výhradně bubnové obsazení a tanec úměrně této skutečnosti dostával silně rytmický náboj.